Bonsaj

Pěstování

Miniaturní keře a stromy vyžadují optimální osvětlení (občas je třeba otočit nádobu, aby nerostly jedním směrem), správnou směs zemin a přiměřené teplo. Nejdůležitější však je zalévání a přezimování. Pěstování bonsají – mimo tvarování – není tak složité, takže každý se s pomocí literatury může této zálibě věnovat. Ve světové odborné literatuře ještě dnes někteří autoři zdůrazňují, že miniaturní stromy nelze pěstovat trvale v bytě. Prý je pro jejich tvarování důležité, aby byly vystaveny účinkům prudkých větrů, zvýšenému kolísání teploty a jiným zásahům přírody, které v bytě nleze stromu uměle nahradit. Tato koncepce o nezbytnosti trvalého umístění miniaturních stromů pod širou oblohou je snadněji proveditelná v Japonsku, kde je klima mírnější než u nás. Tam lze přezimovat mnohé druhy stromů venku, kdežto u nás vymrzají. A právě tato zkušenost vedla k pokusům pěstovat miniatury těchto choulostivějších druhů trvale v chladných sklenících. A to se podařilo. Byly tak zjištěny druhy stromů, jejichž miniatury lze pěstovat i v bytě.

Pěstování bonsají lze shrnout do deseti návodů.

1. Předpěstování ve volné půdě

Tento způsob přináší publikace jako naši novinku. Japonci vysévají semena do plochých nádob, vzešlé semenáčky přesazují do malých nádob a vysazují je do volné půdy pouze tehdy, chtějí-li je zachránit před úhynem. Tedy přece jen hledají záchranu ve výsadbě do volné půdy! Vyjdeme-li z poznatku, že miniatura je tím cennější, čím silnější má kmen, dojdeme k závěru, že strom tento silný kmen vytvoří rychleji ve volné půdě než v malé nádobě. Naše poznatky s předpěstováním stromků ve volné půdě to prokázaly. Stromky vsazené do volné půdy intezívně přihnojujeme přípravky Herbapon nebo Herbasyn, tekutým OBM a jehličnany speciálním hnojivém Koniferin. Při přihnojování se řídíme návodem. V tomto stadiu nevadí, vytvářejí-li přihnojované stromky zvětšené listy, takže nevypadají jako miniatury. Stromkům před výsadbou nezakracujeme kořeny, odstraňujeme jen přebytečné rašící pupeny, někdy i starší listy, aby veškeré živiny přijímal

kmen. V době předpěstování musíme nežádoucí části odstraňovat řezem nebo odstřižením a příliš dlouhé části zkracovat podobným způsobem. Včasný zásah způsobí malé řezné plochy, a tedy i malé jizvy. Někdy postačí nežádoucí přírůstek odlomit nehtem. Když stromek dosáhl vhodné velikosti i rozšíření kmene, jeho blahobytné žití v optimálních podmínkách končí. Nastává pro něj doba tvarování do miniaturního vzhledu, kdy se musí podrobit některým našim zásahům.

2. Volba a úprava nádoby

Rozsah koruny stromu je prvním vodítkem k určení velikosti nádoby. Koruna a kořenový systém spolupracují, takže obrys koruny odpovídá obrysu kořenového systému ve volné půdě. Nádoba o malém půdorysu, ale vyšší, může pojmout více substrátu než nádoba, která má větší dno. Musíme-li tedy pro začátek volit nádobu s rozměrnějším dnem, snažíme se zvolit nádobu hodně nízkou. Nádoba je jedním z regulátorů růstu a má být proto co nejmenší. Menší nádoby mají jeden odtokový otvor ve dnu, větší nádoby musí mít tři až pět podobných otvorů průměru asi 20 mm. Otvory kryjeme hustší mřížkou z umělé hmoty nebo nerezavějícího drátu. Dosud v žádné odborné knize není zmínka o nádobách z umělé hmoty, i když se v literatuře doporučuje používat pro nejmenší bonsaje MAMĚ nádoby lakované, tedy téměř neprodyšné. U nás se speciální nádoby pro miniaturní stromy vyrábějí, ale je jich stále nedostatek. Musíme se spokojit s nižšími okrouhlými nádobami, které používají pěstitelé orchidejí a kaktusů.

3. Úprava stromu

Redukce počtu a délky kořenů je první zásah, jímž zahajujeme miniaturizaci stromu. Před vsazením do nádoby se sestřihnou všechny kořeny, aby jejich celkový obrys byl kruhový. Pak některé silnější kořeny odřízneme, a to v místě, kde jsou nahloučeny. Prohlédneme korunu ze všech stran a v místech, kde je rozvětvení příliš husté, nevhodné větve zkrátíme nebo odstraníme.

V přehuštěné koruně uhynou větve, které mají nedostatek denního světla. Průřez koruny není sice regulátorem velikosti, nepřispívá k miniaturizaci stromu, je však nutný, neboť má zabránit usychání potřebných větví a pomoci vytvářet žádaný typ.

4. Směs zemin

Pro většinu lesních stromů připravujeme standardní směs z lesní hrabanky (nejlépe borové, nikoliv však smrkové), jílu a hrubšího písku. Brát hrabanku z lesa je u nás zakázáno a považuje se to za lesní pych. Odebírat se může ale např. z příkopů silnic vedoucích lesem. Směs se mísí v poměru 1:1:1. Není-li hrabanka, nahradí se rašelinou. Méně vhodná je proleželá zahradní půda smíchaná s pískem v poměru 2:1. Semenáčkům a listnatým stromům se v první směsi snižuje množství jílu a zvyšuje se množství hrabanky v poměru 2:1:1. Pro borovice se osvědčilo přidávat do směsi jílu více písku na úkor hrabanky. Miniaturizace stromů a keřů vápnostřežných předpokládá pěstování stromů v kyselé půdě. I černá zahradní zem má určité množství jílu, obsahuje tedy vápník. Vápnostřežné rostliny vyžadují půdu reagující kysele, tj. v rozmezí pH 4–5,5.

Směs pro tyto stromy a keře (např. rododendrony) se připraví ze 6 dílů hrabanky, 2 dílů podzolového (skoro bílého) jílu a 2 dílů dobře vypraného písku, zbaveného přesátím všech zrnek menších než 0,6 mm. Při přesazování velmi starých stromů se snižuje množství hrabanky. První pokusy pěstovat stromy v antuce, podobně jako kaktusy, zatím nebyly srovnávány s výsledky pěstování ve směsích, které byly uvedeny. Antuka – cihlová nebo tašková drť o různě velkém zrnění – obsahuje hodně vápna a téměř žádné živiny. Kaktusáři používají antuku, protože příměsky organických látek do směsi jsou vždy živnou hmotou pro nejrůznější škodlivé mikroorganismy, napadající i živé kořeny. Potrvá ještě delší dobu, než poznáme, zda antuku lze použít i při pěstování miniaturních stromů.

5. Sázení stromků

Prvním seříznutím byl narušen funkční vztah zkrácených kořenů ke koruně. To umožnilo vsadit strom do menší nádoby. Na dno nádoby rozprostřeme asi 10 mm vysokou vrstvu hrubého písku. Na místo, kam vsadíme stromek, nasypeme silnější vrstvu navlh-lého substrátu, na něj postavíme stromek a kořeny pečlivě rozprostřeme na substrát po obvodu misky. Jednou rukou přidržujeme stromek v žádané poloze a druhou zasypáváme kořeny směsí zemin. Postupně se naplní celá nádoba substrátem asi 10 mm pod okraj, aby při zalévání voda nepřetékala. Nestojí-li stromek pevně v přitlačeném substrátu, zpevní se jeho stabilita přiložením několika kamenů nebo dráty napojenými na nádobu (obr. 35). Přesazování bonsají je na obr. 66 – 74.

6. Přísadba jiných rostlin

Roste-li bonsaj na kameni nebo excentricky v podlouhlé nádobě, vysazujeme na některá místa substrátu droboučké rostlinky, aby vznikl dojem malého úseku krajiny. Všechny drobné rostlinky se nehodí k jakémukoliv stromu. Například je nesprávné přisadit k vrbě suchomilné droboučké netřesky nebo lomikameny. Suchomilné rostlinky sázíme na kámen, aby při zálivce netrpěly vlhkem. Drobné mechy a kapradinky vysazujeme naopak na místa přistíněná, která nejdéle podržují vlhkost. Použít k přísadbě našich stromů pestré jihoafrické Aloe variegata a různé druhy rodů Apicra, Haworthia ap. je ovšem nevkus.

7. Zálivka

Japonci říkají, že správná zálivka je nejdůležitějším předpokladem zdárného vývinu stromu. Naučit se odhadovat, za jakého počasí kolik vody se má stromu poskytnout, není prý o nic snadnější, než tvarovat nejnáročnější typ bonsaje. Je mnoho druhů stromů, které se miniaturizují, a každý z nich v různých ročních dobách i v jednotlivých týdnech a dnech potřebuje větší nebo menší množství vody. Má jí však dostat pouze tolik, aby žil. Rozměrné bonsaje spotřebují v létě až dva litry vody, a to znamená zalévat je třikrát denně. Drobné bonsaje typu MAMĚ se v zimě spokojí se zálivkou jednou týdně. Záleží i na barvě nádoby, jak rychle se substrát vypařuje. V tmavě natřených nádobách je odpařování rychlejší.

Zaléváme-li stromy měkkou dešťovou vodou, dosáhneme lepšího vzrůstu. Nikdy vodu nezměkěujeme chemickými přípravky – působí na rostliny velmi nepříznivě. Dokud nemáme zkušenost s tím, kdy máme rostliny zalévat, řiďme se barvou povrchu substrátu a přiložením ruky na vnější stěnu nádoby. Když substrát v nejhořejší části vysychá, mění se jeho zbarvení, je světlejší á teplota v misce stoupá. Je-li substrát dosti vlhký, vypařuje se, a tím se jeho teplota snižuje. Přiložíme-li ruku na nádobu, cítíme příjemný chlad. K zalévání bonsají jsou nejvhodnější konve s dlouhou výtokovou trubicí, kterou se dostaneme k jednotlivým rostlinám. Zaléváme pozvolna a tak dlouho, až přebytečná voda začne unikat spodním otvorem z nádoby.

Přeschne-li substrát v nádobě, špatně se znovu navlhčuje. Aby se opět stejnoměrně navlhčil, postavíme misku s rostlinou do větší nádoby s vodou tak, aby okraje misky byly ve vodě ponořeny, a necháme ji ve vodě stát hodinu i více. Naopak však zalévá-li někdo stromy nadměrně a substrát je vytrvale rozbahněný, velmi snadno se na kořenech uchytí hniloboplodné zárodky hub a zničí kořenový systém i celý strom. Prospěšné je navečer po horkých letních dnech bonsaje porosit rozprašovačem. Rosením se čistí listy od prachu a různých nečistot a půda se nadbytečně nezvlh-čuje. To platí zejména o přesazených stromech a nezakořeně-ných řízcích, kterým vzdušná vlhkost prospívá, ale nadměrná vlhkost substrátu je pro ně velmi nebezpečná.

8. Umístění

Dobře zakořeněné stromy umísťujeme v zahradě, na balkóně nebo na terase, kde není nebezpečí, že za silného větru budou poškozeny. Není vhodné je stavět přímo na zem, protože do nádob se mohou nastěhovat různí škůdci. Dáme je na lavice nebo na police, nad něž upevníme širší drátěnou konstrukci jako stříšku a shora ji pokryjeme průhlednou fólií. Fólii dobře zajistíme, aby ji vítr neutrhl. Tímto opatřením chráníme stromy před nadbytkem vláhy za trvalých dešťů a mnohé i před prudkým sluncem.

Každý měsíc otočíme nádoby o 180°, aby stromy rostly pravidelně na všechny strany. Stojan a police zhotovené podobně jako na obr. 75 se hodí i do skleníku. Otužilé bonsaje lze na těchto policích ponechat po celou zimu, pokud kolem nich postavíme fó-lioyý kryt. I v zimě mají mít rostliny od sebe určitý odstup. Zvláště konifery jsou velmi citlivé na dotyk s jinou rostlinou. Jejich části v místě dotyku často usychají. Konifery i v malých nádobách dobře přečkají zimu ve zmrzlém substrátu, avšak musí být před zamrznutím vydatně zality. Promrzlou půdu již nelze zavlažovat.

75. Police pro umístění bonsají

9. Přihnojování

Tuto stať čtenář patrně neočekával. Zdá se totiž být v rozporu přihnojováním zlepšovat výživnost substrátu, když se snažíme strom zmenšovat a kořenový systém mu i z poloviny odnímáme. Ale přihnojovat musíme, neboť tím, že jsme stromu zmenšili kořenový systém a malou nádobou i životní prostor, současně jsme zmenšili množství substrátu. Stačí však malé množství substrátu vyživit strom po několik let? Stromek nezačínáme přihnojovat ihned po vsazení nebo přesazení do nádoby, protože zpočátku má i v malém množství zeminy dostatek živin. Brzy však substrát prokoření a kořeny stěnou nádoby za novými živinami proniknout nemohou. Od té doby by stromek živořil a to by poškozovalo jeho růst i možnost správného tvarování. Prokořeněný substrát tedy začneme napájet živinami – přihnojovat. V létě přihnojujeme každý desátý den. Nejlépe se osvědčil přípravek Her-basyn. Toto hnojivo se vyrábí v několika druzích a podle složení se používá pro určité druhy rostlin. Abychom rostlině vytvořili optimální podmínky pro růst, musíme pro ni tedy zvolit vhodný druh hnojivá. Dalším osvědčeným hnojivém je přípravek Herba-pon, který obsahuje 16 prvků potřebných k výživě rostlin. Pro konifery se vyrábí speciální hnojivo Koniferin. Vhodným hnojivém je i OBM v tekutém stavu i v prášku. Stromek, který přihnojujeme, bohatěji raší a tím se vyčerpává. Bez ošetření by se brzy proměnil v docela obvyklý strom. Proto objeví-li se pupeny na nežádoucím místě, odloupneme jich třeba až 80 %. Jestliže kmen vyrůstá prudčeji do výše, odřízneme jeho vrchol a tvořící se náhradní vrcholky ihned v zárodku vyštipujeme až do doby, kdy kmen dosáhne patřičné síly. Pak už můžeme vytvořit náhradní vrchol, který vyrovnáme tím, že jej v žádané poloze upevníme drátem. Strom pak necháme vyrůst o něco výše.

Starší bonsaje přihnojujeme jen několikrát během růstu, a to na jaře mírněji a na podzim bohatěji. V některých odborných knihách najdete opačný názor. Japonci přihnojují veškeré rostliny zbytky z těl rostlin a živočichů, jako ze shořelého dřeva a slámy, z kostní a krevní moučky, rohových pilin a rybí emulze. Výrobny hnojiv připravují z těchto hmot pevnou směs, která se v tabletách pokládá na substrát mezi kmen stromu a okraj nádoby. Při zálivce se povrchová část tablety rozpustí a steče do substrátu. Drobní pěstitelé si připravují podobné směsi například v kávových mlýncích. Drtí v nich vyschlá semena řepky (Brassica napus L.), sóje luštinaté (Glycine sója L), bavlníku (Gossypium re-giosum L), vysušené ryby a vyschlý drůbeží trus. Práškem pak posypávají substrát několikrát během růstu stromku.

Kalifornští bonsajisté používají zvláště hnojivo U. C. MIX. Věří, že redukuje velikost listů až o 50 %. Mikroskopickým a chemickým zkoumáním však bylo zjištěno, že toto „zázračné“ hnojivo je pouhá směs křemičitého písku a kůry mamutích stromů (sekvojí), rozdrcené na velmi jemný prášek. Pochybná je jak dalekosáhlá redukce listů, tak vydatná výživa kmene. V době, kdy strom po přesazení tvoří nové kořínky, nasazuje květy nebo kdy dozrávají jeho plody, nemá se přihnojovat.

Starší stromy zpomalují růst a potřebují tedy méně výživných látek Stačí je přihnojit dvakrát nebo třikrát během vegetace. Listnáče přihnojujeme naposledy v době, když shodí listy, konifery v polovině října.

10. Přezimování

Bonsaje rostoucí v nádobách, které lze přenášet, jsou příliš malé na to, aby v nich jakýkoli druh stromu mohl přezimovat pod širou oblohou. Za mírnější zimy přezimují venku cypřišky v hrncích o průměru sotva 0,10 m. Před trvalým zamrznutím substrátu je velmi důležitá důkladná zálivka. Většina bonsají však potřebuje určitou ochranu před prudkým mrazem a vysycháním za větrných dnů. Zvláště nízké nádoby obsahují poměrně malé množství substrátu, a nemají-li do jara uschnout, musejí se během zimy zavlažovat. K přezimování se hodí každá světlá místnost, ve které se netopí a kde se celodenní teplota pohybuje mezi 1 a 9 °C. Jsou to tedy světlé sklepy, dobře zasklené verandy a schodiště. Zvlášť výhodná jsou místa, která se na jaře, kdy teplota za slunných dnů vystoupí až na 18 °C, dají dobře větrat, aby stromy nezačaly předčasně rašit. Prostory situované na jižní stranu jsou sice v zimě dobře osvětlené, ale koncem února, nesnížíme-li v nich teplotu, začnou stromy růst. Den je však ještě příliš krátký a riziko podmračných dnů a týdnů příliš velké. Probuzený strom trpí v těchto dnech nedostatkem světla i tepla a jeho předčasný přírůstek by mohl narušit náš výchovný plán.

Ještě začátkem března bývá mrazivé počasí a dny bez přímého slunečního světla. Mírně vytápěné skleníky můžeme použít pro časnější přesazování bonsají, jimž po přesazení velmi prospívá občasné celkové rosení.

Velké bonsaje, umístěné v rozměrnějších nádobách, přezimují velmi dobře venku, obklopíme-li je po důkladné zálivce před zamrznutím substrátu suchou rašelinou. Aby ji vítr neodnesl, zakryjeme ji prkny a zatížíme cihlami apod. Choulostivější druhy raději přeneseme před příchodem zimy do studeného skleníku nebo do světlého sklepa a zde je necháme až do jara.