SAIKEI a BONKEI — miniaturní krajiny
Číňané a Japonci už v minulých stoletích označovali rostliny pěstované v nádobách slovy „opuštěnci bez krajiny“. Seskupení podobné dnešnímu miniaturnímu lesíku nebo stromek na kameni byly prvními náznaky nějakých krajin nebo alespoň jejich detailů. Vzorem k vytvoření miniaturní krajiny musí být příroda. Pohoří musí být imitováno vhodnými kameny. Je-li dno nádoby v určité části přepaženo a bez odtokového otvoru, lze na tom místě vytvořit umělé jezírko. Velikost stromů, stavební objekty, postavy zvířat a lidí a vše, čím se krajina utváří, musí být zmenšeno ve stejném poměru. Základním měřítkem musí být strom, protože žije, roste a nabývá na velikosti Výšku a rozlohu koruny bude možno do určité doby upravovat řezem, ale jednoho dne bude strom nahrazen jiným. Opustí krajinu a v nádobě se stane materiálem pro tvarování bonsaje.
Nově založené kluby by měly věnovat krajinkám SAIKEI zvýšenou pozornost a péči, .neboť se snadno pořizují i z normálních stromků. Noví členové se na nich naučí o stromky pečovat, a po-kazí-li něco neodborným zásahem, snadno se škoda nahradí. Bonsajovou krajinkou překlenou údobí, kdy ještě nedokáží tvarovat „opravdové“ bonsaje.
Tyto krajinky můžeme spatřit na četných čínských kresbách v úhledných nádobách nebo na velmi plochých mísách. Vidíme na nich cesty, malá jezírka, potoky, přes které se klenou dřevěné můstky, domečky nejrůznějších tvarů, slavnostní brány, pouliční lampy, u stromů stojí jelen, u vody chytá rybář ryby, vše dýchá klidem, ale zároveň je vše jako živé.
V Japonsku věnují dodnes miniaturním krajinám velkou péči. První školu zvanou rovněž SAIKEI založil v minulém století TOSHIO KAWAMOTO. Učil žáky modelovat nejrůznější krajiny přímo v přírodě a oživoval je rozličnými figurkami.
SAIKEI. V krajinkách tohoto typu jsou nejen stromky, ale také kameny a různé figurky, někdy i malé vodní hladiny. Používá se dvouletých až tříletých semenáčků, které se aranžují do nízké, prostorné, nejlépe obdélníkové nádoby matného zbarvení. Na odtokové otvory průměru asi 20 mm se polomí hustší mřížka z umělé hmoty nebo nerezavějícího pletiva. Dno nádoby se mírně pokryje hrubším pískem. Stromky vsadíme do bochníčků uhnětených z vlhkého jílu, rašeliny a písku a obvykle je zpevníme kameny. Před sázením jim zkrátíme kořeny. Do nádoby naplněné asi 10 mm pod okraj zeminou se vtlačí domky a ostatní drobnosti. Miniaturní krajinu velmi oživí drobné druhy netřesků (Sempervivum), jemných mechů aj. Naaranžovaná mísa se dobře zavlaží a asi na tři týdny se umístí do polostínu. Stromky se občas porosí rozprašovačem. Protože však vrstva substrátu je nízká a snadno vysychá, je nutné stromky častěji zalévat.
30. Figurky pro miniaturní krajinky SAIKEI
Miniaturní krajiny nelze nechat přes zimu venku, protože stromky i v zimě potřebují občasnou zálivku, kterou by v promrzlé půdě nemohly přijmout. Necháváme je v dostatečně světlé místnosti v teplotě 1 až 7°C.
V běžné literatuře bývá zmínka o miniaturních krajinách zvaných BONKEI. V těchto krajinách jsou živé stromy nahrazeny stromy suchými, tedy mrtvými, které jsou přibarveny na zeleno.
BONKEI mívá někdy atrapy stromů vyrobené z umělé hmoty, hedvábí apod. Umělecky provedené miniatury tohoto typu lze považovat za projev lidového umění. Umělecky nevkusné krajinky, v nichž proporce jednotlivých předmětů navzájem neodpovídají přirozené krajině, jsou kýče. Proto nelze BONKEI přijmout do programu naší záliby.