Bonsaj

Japonská typologie bonsají

Číňané jsou sice tvůrci záliby „vnucovat“ stromům miniaturní rozměry, ale jejich staletá izolace od ostatních národů způsobila, že se dnes na toto prvenství i v odborné literatuře zapomíná. Je tomu tak asi proto, že Číňané pro formování miniaturních stromů nestanovili žádná standardní pravidla, podle kterých by stromy byly tvarovány a hodnoceny. Zásluhu o zdokonalení a rozšíření umění bonsaje po celém světě mají Japonci. Trvalo sice několik století, než se postupně zmocnili „tajemných“ zásahů, jimiž čínští pěstitelé dosáhli trpasličích stromů, ale pak začali tuto techniku zdokonalovat. Odmítli nahodilé formování stromů do divokých nebo nepřirozených forem a v přírodě pozorovali stromy různých druhů, na různých stanovištích a v různých situacích. Takto si stromy nakreslili a podle těchto nákresů stanovili typy miniaturizace. Na miniaturních živých stromech předvádějí, jak rostou na pusté skále, na stráních, jak dominují na rovném pobřeží a tvrdě bojují o existenci ve vysokých polohách. Některé typy napodobují strom zmítaný vichřicí nebo uvězněný mezi kameny.

Japonská typologie odvozená z přírody a jejích zásahů do života stromů nebyla a patrně nikdy nebude překonána jinými standardními pravidly. To však neznamená, že by tato klasická nauka nemohla být evropskými milovníky miniaturních stromů doplňována dalšími typy odpozorovanými ze života stromů ve volné přírodě. V japonské typologii jsou jednotlivé typy řazeny podle způsobu tvarování. Názvy jednotlivých typů se v některých případech nesnadno překládají do češtiny a nesnadno se také zapamatují. Při sledování cizojazyčné literatury se však bez nich neobejdeme. Názvy jednotlivých typů jsou rozvrženy podle počtu kmenů a stavu kořenového systému do čtyř skupin, v nichž jednotlivé typy jsou řazeny abecedně.

Japonská typologie bonsají
„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain