Bonsaj

Vytvoření miniatury z částí jiné rostliny

Tento způsob nazýváme TORIKI. Objevíme-li větev, jejíž část by byla vhodná k vytvoření miniaturního stromu, máme dvě možnosti, jak ji izolovat. V prvním případě (je-li možno vybranou část větve ohnout nebo v určité době opatrným stupňováním ohybu uzpůsobit, aby bylo možné vnořit ji – pohřížit – do půdy) vykopeme na patřičném místě hlubší podélnou jamku, větev v oné části, kde má vyslat kořeny, do poloviny nařízneme, popřípadě mezi řezné plochy vsuneme kousek čistého skla apod., aby rána nesrostla, a takto upravenou část větve zasypeme zemí. Protože pružná větev se obyčejně vynořuje z půdy, musíme ji v zemi upevnit železnou skobou nebo těžším kamenem (cihlou) apod. Po několika dnech zahrnutou větev vydatně zalejeme. Kořeny se na naříznutém místě vyvinou do 6 až 18 měsíců, podle druhu stromu. U konifer vznikají na tomto nezvyklém místě kořeny mnohem později než u listnáčů. Jakmile je větev zakořeněná, opatrně ji vyryjeme, odřízneme od zbývající části a přesadíme jako samostatný strom. Obrázek 43 představuje zakořeňování větvičky švestky.

Bonsaj vytvarovaná z naříznuté a do země zapuštěné větve švestky

43. Bonsaj vytvarovaná z naříznuté a do země zapuštěné větve švestky

Zakořenění větvičky broskvoně na kmeni (znázornění řezu pro odloupnutí kůry)

44. Zakořenění větvičky broskvoně na kmeni (znázornění řezu pro odloupnutí kůry)

Druhý, mnohem obtížnější způsob je zakořeňování části větve, která je příliš vysoko a do země se ohnout nemůže. Zakořeňování takové části větve je spojeno s dlouhodobým ošetřováním, které lze provádět jen poblíž obydlí. Zakořeňování konifer je obzvlášť náročné, trvá déle než zakořeňování částí větví listnáčů. U konifer se žádaná část větve nenařezává. Zaškrtí se drátem natolik, aby drát byl polovinou vnořen do kůry. Tímto sevřením se tok mízy do částečně izolované části zmírní. K tomu, aby si izolovaná část vytvořila na tomto místě vlastní kořeny, je zapotřebí stálá vlhkost, kterou jí zajistíme mechem nebo rašeliníkem (Sphagnum). Několikrát jej omotáme kolem zaškrcené větve a udržujeme ho trvale přiměřeně vlhký. Mechový obal chráníme před vysýcháním igelitovým obalem, který připevníme drátem nebo motouzem. Z vrchní strany necháváme obal otevřený a mech občas zvlhčujeme. Mechování provádíme jen na slunném místě. Zakořenění trvá 6 až 12 měsíců. Zakořeněnou rostlinu odstřihneme a vsadíme do vhodné nádoby a postavíme na dva týdny do polostínu.

Pěkné perspektivní miniatury získáme na větvích některých ovocných stromů, např. broskvoní (obr. 44). Z kvetoucích větviček získáme i kvetoucí bonsaje. Separace části větve se u listnáčů provádí jinak než u konifer. Zvolená větev se nařízne podélným řezem asi 20 mm dlouhým a dostatečně hlubokým. Pak se na obou koncích řezu kolem větve vedou dva řezy kolem a jeden řez podélný. Kůra mezi oběma řezy se sejme a holé místo se obalí vlhkým mechem, igelitem a zpevňovacím drátem jako u konifer. Fóliový obal má být nahoře mírně otevřený, aby se usnadnila závlaha mechu. Když separovaná část větve zakořenila, opatrně se odřízne a vsadí jako samostatná rostlina. (Takto zakořeněné části stromu se často vysazují i do miniaturních krajinek.) Pro pěstitele není příjemnější pocit, než vytvořit si bonsaje vlastní prací. Jsou to bonsaje, pro něž se trmácel po strmých skalách, neschůdných cestách a v pustých zákoutích. To jsou vzpomínky a kus historie stromu. Cizí krásné bonsaje fotografujeme, ale vlastní si vypěstujeme.

Pod rozvětvením, vybraným k zakořenění, odstraníme všechny větve a obnažíme kmen. Drát, jehož tloušťka se řídí tloušťkou kmene, nejprve otočíme kolem kmene zbaveného větví

45. Pod rozvětvením, vybraným k zakořenění, odstraníme všechny větve a obnažíme kmen. Drát, jehož tloušťka se řídí tloušťkou kmene, nejprve otočíme kolem kmene zbaveného větví

Kleštěmi utáhneme drát tak pevně, až se zařízne polovinou své tloušťky do kůry

46. Kleštěmi utáhneme drát tak pevně, až se zařízne polovinou své tloušťky do kůry

Mech k obalení kmene zvlhčíme

47. Mech k obalení kmene zvlhčíme

Přiměřené množství vlhkého mechu obalíme kolem kmene a pevně zavážeme konopným provázkem

48. Přiměřené množství vlhkého mechu obalíme kolem kmene a pevně zavážeme konopným provázkem

Mechový obal ovážeme ještě gázou

49. Mechový obal ovážeme ještě gázou

Přes gázu upevníme obal fólie, kterou z boku v určitých vzdálenostech propícháme, aby při vlhčení mohla odtékat přebytečná voda.

50. Přes gázu upevníme obal fólie, kterou z boku v určitých vzdálenostech propícháme, aby při vlhčení mohla odtékat přebytečná voda.

Před mechováním listnáčů nařízneme dvakrát kůru kmene dokola ve vzdálenosti asi 30 mm od sebe a mezi zářezy ji odloupneme

51. Před mechováním listnáčů nařízneme dvakrát kůru kmene dokola ve vzdálenosti asi 30 mm od sebe a mezi zářezy ji odloupneme

Obnažený úsek ořežeme nožem tak, aby uprostřed výřezu byl kmen zeslaben. Pod zářezem uvážeme kolem kmene konopný provaz a oba konce necháme volně viset

52. Obnažený úsek ořežeme nožem tak, aby uprostřed výřezu byl kmen zeslaben. Pod zářezem uvážeme kolem kmene konopný provaz a oba konce necháme volně viset

Vlhkým mechem obalíme připravený kmen a upevníme jej provázkem

53. Vlhkým mechem obalíme připravený kmen a upevníme jej provázkem

Mech obalíme gázou

54. Mech obalíme gázou

width:145pt;height:164pt;

55. Gázový obvaz opatříme fólií, kterou necháme nahoře mírně otevřenou a z boku ji opatříme několika otvory pro odtok přebytečné vody. Nejvhodnější doba pro zakóřeftování je jaro