Bonsaj

Rozšíření kmene a zmenšování listů

Rozšířený kmen představuje vrcholné tvarování, kterého však nelze dostatečně dosáhnout na stromku vsazeném do nádoby. Proto zavádíme předpěstování stromků v optimálních životních podmínkách, tedy ve volné půdě.

Větve stromků jsou bohatě olistěné, silné, aby unesly velkou hmotnost zeleně. Nemůže-li stromek růst do výše, kmen nabývá na objemu. Těchto poznatků využíváme při předpěstování bonsají. Vodorovným řezem odstraníme horní část kmene. Jakmile se řezná plocha zacelí, položíme na ni čistý knoflík, minci nebo jiný příčně velký plochý předmět, který bude na kmen působit trvalým tlakem jako velká koruna. Tohoto stálého tlaku předmětu dosáhneme takto: kolem seříznutého kmene zarazíme do země silnější dřevěné kolíky nebo železné skoby a navzájem je přes položený předmět přitáhneme drátem. Prodlužující se větve častěji zkracujeme a po řezu vznikající pupeny vylamujeme. Stromek častěji přihnojujeme a spodní větve, pokud by narušovaly příští tvar stromku, včas odřízneme. Některé typy vyžadují, aby nejen kmen, ale hlavně větve byly už v samém počátku před-pěstování tvarovány a nežádoucí odstraňovány.

 Rozšíření spodní části kmene: 1 — silný drát obtočíme kolem kmene a utáhneme tak, aby byl polovinou svého průměru zabořen do tkáně kmene, 2 — po dostatečném rozšíření kmene drát odstraníme

81. Rozšíření spodní části kmene: 1 — silný drát obtočíme kolem kmene a utáhneme tak, aby byl polovinou svého průměru zabořen do tkáně kmene, 2 — po dostatečném rozšíření kmene drát odstraníme

Není správné zbavovat strom listů, aby veškeré živiny z kořenů dostal pouze kmen. Strom žije ze souhry zeleně listové — foto- , syntézy — a z roztoků čerpaných kořeny z půdy. Ať již tu či onu složku oslabíme, ubereme tím stromu živiny. U jehličnanů, zvláště u borovic, nejsnadněji dosáhneme rozšíření kmene podélnými zářezy. Kmen na zraněných místech vytvoří tlustší ochranné vrstvy, čímž se značně rozšíří, a vyhojené rány vypadají přirozeně. Zářezy musí zasáhnout až do kambia, aby strom zavalil zranění výronem pryskyřice. Podélně vedené řezy provedeme velmi ostrým nožem nebo starší břitvou, aby byly co nejužší. Jiný způsob zásahu, který přispěje k rozšíření spodní části kmene, je sevření kmene drátem. Zemina kolem kmene se odstraní až do hloubky, kde strom kotví kořenovým systémem v půdě. Nad kořenovým systémem se kolem kmene obtočí silný drát a sevře se tak pevně, aby polovicí svého průměru byl zabořen do kůry (až do lýkové tkáně) kmene. Po odstřižení přebytečného drátu se půda ke kmeni zase přihrne. Časem se strom nad drátěným prstencem začne rozšiřovat (obr. 81).

Konifery s dlouhými jehlicemi a listnáče s velkými listy, např. javory, buky, duby aj., působí při miniaturizaci stromů značné potíže. Strom je sice krásně tvarován, ale jeho listy jsou nepřirozeně velké, a to kazí celkový dojem. Proto se bonsaje tvarují nejčastěji z druhů malolistých. V zimních měsících se pěstitelům dobře prodávají i velkolisté listnáče. Jsou v té době bez listů a jejich rozvětvení je velmi vkusné. Přechodně lze strom donutit ke zmenšení listů. Zkušenost ukázala, že na dubech, jejichž veškeré listy sežrali chrousti, vyraší nové listy, které jsou podstatně menší. Toho se využilo i při miniaturizování. Např. zelkovu lze třikrát po sobě (nikoli najednou) připravit o velký počet listů. Nejstarší listy se opatrně odtrhnou, a když z rezervních oček vyraší nové listy, odstraní se další, a tak se postupuje, až se všechny listy vymění. Snese-li to druh stromu, může se zásah opakovat. U uvedených druhů se může stát, že při druhém nebo třetím odlisťování jsou rezervní pupeny napojeny na bázi řapíku, a tak utrhneme-li list, můžeme s ním utrhnout i rezervní pupen; je proto výhodnější list poblíž rezervního pupenu odstřihnout. Nové listy tvoří i dvakrát po sobě hlavně stromy, které je na podzim shazují. U konifer by ztráta jehlic způsobila uhynutí stromu. Pouze modříny a konifery s opadavými listy na podzim jsou schopny část ztracených jehlic obnovit, ale na zmenšení jehlic to nemá vliv.

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain